Ektropium se vyskytuje nejčastěji u psů, ale může se objevit také u jiných domácích zvířat.
Tento defekt bývá vrozený, s rasovou predispozicí, ale předpokládá se i získaná forma.V praxi se vyskytují čtyři formy nemoci - ektropium kongenitální, cikatrické, senilní a paralytické. Ke kongenitálnímu ektropiu jsou predisponovaní psi s bohatou, volnou kůží hlavy, např. bernardýn, mastif, bladhound, kokršpaněl, doga, zlatý retrívr, baset aj. Podle několika milovníků psů přispívá ektropium ke smutnému pohledu těchto psů a částečně také ještě dnes k chovnému standardu. Ektropium cicatriceum se vyskytuje méně často; je typické jizvami po zranění (především z nesprávného ošetření ran po pokousání), ale také po operacích, zevních váčků spodních víček (jednostranných nebo oboustranných). Senilní ektropium vzniká sekundárně v důsledku změn podmíněných věkem v m. orbicularis oculi. Ochablost n. facialis je příčinou odchlípení spodního víčka a vzniká tzv. ektropium paralytikum. Může se objevit také přechodná forma ektropia; vyskytuje se u retrívra, setra a jiných loveckých psů, kteří jsou v klidové fázi.
Symptomy ektropia jsou značně odlišné, závisí především na intenzitě změn víčka: pokud je víčko jen nepatrně pokleslé, nenacházíme většinou žádné další klinické příznaky; jediným a nejčastěji pozorovaným symptomem ektropia je chronická konjunktivitida.
Pojivová tkáň bývá zánětlivě zarudlá, někdy pozorujeme silnější výtok. Při silnějším spadu pylu i prachu a větru jsou symptomy zvláště významné a progredují. U mnoha případů se vyvíjí keratitida a rohovitá kůže, které , pokud nejsou léčeny, mohou být příčinou oslepnutí.
U mladých zvířat může dojít ke spontánnímu uzdravení, proto se doporučuje chirurgický zákrok odložit až do 9 – 10 měsíců stáří psa. Pokud jsou příznaky nepatrné, osvědčila se lokální terapie pomocí očních mastí s obsahem antibiotik a kortikoidů (Terracortril); aplikovat lze také subkonjunktivální injekce (např. Dexamethason nebo prolongovaný účinek Triamcinolonu). U déletrvajících stavů je nutný chirurgický zákrok; operační techniky jsou různé a závisí na výběru operatéra. Všechny jsou zaměřeny na zmenšení oční štěrbiny anebo zpevnění spodního víčka k odstranění ektropia. Všechny mají společné operační riziko (narkóza, infekce, dehiscence), jsou nákladné a operace psa také nezaručuje trvalý úspěch. Operované víčko po počátečním zlepšení někdy klesá a za několik týdnů či měsíců se opět vrací do původní polohy. Z toho důvodu byla vyhledávána nová lepší technika, bez vysokého rizika chirurgické korektury.
41 psům byl aplikován kolagen do retikulární dermis (stratum reticulare corium) spodního víčka. Nejmladší pes měl 11 měsíců a nejstarší 3 a půl roku, z celkového počtu 41 zvířat bylo 23 psů a 18 fen. Kolagen je přirozený protein, vyskytuje se především ve vazivu, kostech a pojivových tkáních. Dermis obsahuje bohatou síť kolagenních vláken, cévy, nervy, kořeny chlupů aj. Tato sítˇ zodpovídá za strukturu a konzistenci kůže – s věkem se struktura a elasticita kůže mění a dochází k ochabnutí a tvorbě záhybů. Injikovaný kolagen pochází z kůže skotu. V úvahu pro aplikaci přicházeli pouze psi, kteří neměli ektropium extrémně velké, ale malé a zřetelné s potížemi a většina z nich byla občas ošetřována očními mastmi.
Kolagen byl aplikován intrakutánně do spodního víčka sterilní jehlou. Množství kolagenu a místo aplikace se lišilo v závislosti na velikosti a stupni změn. Zpravidla bylo aplikováno 0,15 až 0,9 ml kolagenu větší dávky rozděleně na dvě až tři místa. Oproti humánní medicíně nebyla provedena z finančních důvodů žádná předchozí zkouška na snášenlivost. Nebyla použita sedativa ani později nebyla. aplikována žádná další injekce, jen tehdy, když byl zásah spojen s jinou operací nebo rentgenem. U žádného z ošetřených psů se neobjevila lokální reakce, jako např. zčervenání, otok nebo svědění. Nebyly pozorovány ani žádné systémové potíže. 17 psů z celkem 41 vyšetřených mohlo být kontrolováno delší časové období (tři a půl roku). První kontrolní vyšetření proběhlo zhruba po třech až šesti měsících. Po této době mohlo být vyšetřeno 35 psů (85 %), po roce 31 psů (76 %) a po dvou letech 28 psů (68 %) z celkem ošetřených. Po jednom roce bylo 55 % pacientů bez potíží a pouze u 16 % se symptomy znovu objevily. Zbývající pacienti vykazovali částečné zlepšení. Přesně za půl roku bylo zlepšení pozorováno u 60 %. Zhruba po dvou letech bylo potvrzeno zlepšení u 35 % vyšetřených psů a částečné zlepšení u dalších z 28 % ošetřených psů. Výsledky odpovídají nálezům v humánní medicíně, kde za posledních deset let byla korektura ektropia u 30 % pacientů trvalá z celkového počtu 75 000 vyšetřených; u ostatních pacientů došlo po půl roce až pěti letech ke zhoršení.Mimické vrásky, tzv. vrásky hněvu“ mají obzvláště špatnou prognózu. Charakteristika ambulantních výsledků je zajímavá z hlediska názoru pacientů: téměř všichni pacienti jsou s kolagenními implantáty spokojeni a výsledky hodnotí velmi pozitivně, příznivěji, než uvedená čísla. Terapie může však být ještě úspěšnější, pokud je aplikována druhá injekce kolagenu. V humánní medicíně se doporučuje další injekce kolagenu za dva týdny. Také vyšší množství injikovaného kolagenu může zlepšit výsledek. Veterinární lékař ale musí kriticky posoudit, a doporučit injekci kolagenu pouze u menších nebo středních případů ektropia. Předkládaná studie terapie ektropia pomocí injekce kolagenu představuje jednu z alternativních velmi úspěšných terapeutických možností.
Ch. Ketter, W. Ketter Die Behandlung mittels lokaler Kollagen-Injektion. Konkretkleintier 2004;7(5)16-19.
