Tolik času se věnuje diskusím o tom, zda pes, který napadl a těžce zranil člověka, či dítě, je zdravý. To by mělo být zcela irelevantní uvažování ve vztahu k dalšímu osudu zvířete. Bohužel se dá očekávat, že pes, který vážně poranil člověka, ať už zdravý nebo nemocný, tak může učinit i příště.
Samozřejmě je v pořádku, že je pes podroben veterinárnímu vyšetření, zda nemá například vzteklinu, anebo nějaké jiné onemocnění, které by útok mohlo vysvětlit. To je pro osvětlení okolností útoku důležité. Nicméně i laikovi je jasné, že nenajde-li se žádný zjevný důvod, pak je to v „psychice“ zvířete a zde je potom na místě uvažovat o tom, jak dalšímu potenciálnímu útoku, když zvíře přestane cítit k člověku respekt, zabránit.
Jelikož zákon neukládá jasnou povinnost utratit zvíře, které vážně poraní, nelze očekávat, že takto striktně rozhodne soukromý veterinární lékař, který posuzuje jeho zdravotní stav. Zvíře je totiž podle zákona na ochranu zvířat proti týrání možné usmrtit, jedině v případě bezprostředního ohrožení člověka zvířetem, a utratit je může jen veterinární lékař a jedině z vyjmenovaných důvodů, například když zvíře nevyléčitelně trpí a tak se předejde eskalaci jeho dalšího utrpení. V případě agresivního psa může o jeho utracení rozhodnout jeho majitel, pokud nenajde jiné schůdnější řešení.
Je tedy na samotném majiteli, aby si uvědomil, že další kontakty lidí se psem, který je přece hodný, ale jen občas někoho kousne, mohou mít další vážné důsledky. Také by zřejmě s ohledem na prevenci prospělo věci, kdyby se i důsledněji využívalo právních prostředků k postihování majitelů takovýchto psů.
Určitým kompromisem je, že pes, který vážně poranil, je umístěn v útulku. Odtud se ale může dostat do nové rodiny, takové je také poslání útulků, avšak již byly zaznamenány případy, že opět došlo k problémům, a takovýto pes se do útulku vrací. Je potom útulek řešením? Žít stále v kotci a dostávat v pravidelných intervalech krmení? Ve skutečnosti je pes posuzován jako provinivší se člověk – je uvězněn. Není vhodnější, aby místo eufemistického „nechat žít“, majitel zodpovědně rozhodl o agresivním psu? Právě i z těchto důvodů je v zákoně zvíře v zájmovém chovu považováno za věc, aby bylo možné s ní nejen nakládat, ale i za nakládání s ní nést plnou zodpovědnost!
Zajisté jsou takoví cvičitelé, kteří špatně vychovaného nebo agresivního psa převychovají, ale vzhledem k tomu, že případů napadení lidí, zejména dětí, je poměrně hodně, lze stěží očekávat, že by převýchova agresivních zvířat byla „systémovým“ řešením. Však to ostatně ani ne vždy funguje u lidské populace.
